Historická distribuce

Historické rozšíření

Kočka divoká byla ve východní část Rakouska široce rozšířena až do roku 1850. Nálezová data vypovídají o autochtonní populaci a o jejím postupném zániku ve druhé polovině 19. století. V Dolním Rakousku se menší populace kočky divoké vyskytovaly ještě v druhé polovině 19. století na okrajích Vídeňského lesa a přilehlé Gutensteinerské a Türnitzské vrchovině a v jižní části skalnaté oblasti Weinviertelu od Waschbergu a Bisambergu až k Ernstbrunnerskému lesu. Po posledních odstřelech v roce 1902 u Strasshofu an der Nordbahn, v zimě 1902/3 u Bisambergu a v zimě 1909/10 u Niederkreuzstetten, stejně jako v roce 1912 ve Wassertalu jižně od Lilienfeld nebyl již potvrzen žádný další výskyt.

Po druhé světové válce

Až do druhé světové války se udržela populace v Korutanech a jižním Štýrsku, která byla propojena s populací ve Slovinsku. Od 70. let je zaznamenáno několik jednotlivých pozorování z oblasti Waldviertelu a Mühlviertel, např. také pozorování Dietera Manharta z roku 2003. Avšak tato pozorování byla klasifikována jako výskyt samotáře. U některých z nich lze předpokládat, že se jedná o přechod reintrodukovaných zvířat z Bavorského lesa, příp. Českého lesa.

Skrytý návrat

Poslední jednoznačné důkazy výskytu kočky divoké podávají informaci o jejím ohrožení. Dne 21. září 1996 byl u Grafensteinu v Korutanech na okraji kukuřičného pole zastřelen samec kočky divoké. Dne 22. ledna 2006 byla u Freistrizt an der Gail (opět Korutany) přejeta dvou- až tříletá kočka divoká. Tento samec kočky divoké patřil k italské populaci. Na podzim 2008 zaměnil myslivec kočku divokou ve Štýrsku za kočku domácí. Tato chybná záměna byla kočce divoké osudnou.

Úbytek v Evropě

V Evropě je kočka divoká podle kategorií IUCN pro Červený seznam (2001) neohrožený druh. Avšak křížení s kočkou domácí je považováno za zásadní faktor poklesů populací. V některých zemích se vyskytují velmi početné populace, které jsou považovány za rostoucí, v jiných zemích je kočka divoká silně ohrožena, vyhynulá nebo populace mizí.

Podíváme-li se do sousedních zemí Rakouska, tak situace v Německu ukazuje v porovnání povzbudivější obrázek. Stav je odhadován na 1700 až 5000 jedinců. Zatímco jednotlivé populace rostou, jsou přibývající jedinci ohroženi vysokou hustotou komunikací a fragmentací krajiny. Hlavní oblasti rozšíření leží na jihozápadě a ve středním Německu a jsou od sebe zcela izolovány.

Kočka divoká se vyskytuje v relativně stabilních populacích také v Itálii, Slovinsku, Maďarsku a na Slovensku. Chybí však v sousední České republice. Také zde je považována za vyhynulou. Reintrodukce na Šumavě byla neúspěšná. Ve Švýcarsku je kočka divoká omezen na pohoří Jura, také zde byly v poslední době rozmístěny dřevěné kůly s atraktantem, aby byly získány přesnější údaje o zdejším rozšíření kočky divoké.

Posouzení statutu kočky divoké

Výstižné shrnutí situace kočky divoké nabízí Kniha savců od Friederika Spitzenbergera. Celkový statut kočky divoké posuzuje Kurt Bauer následovně:
"V Rakousku musí být momentálně kočka divoká považována za náhodného hosta, který byl od reintrodukce po vymizení poslední autochtonní okrajové populace (1997) ukořistěn nebo spatřen asi pětkrát za 10 let.
Jak ukazuje jedno srovnání […], objevují se výskyty posledních desetiletí rozsáhle v těch krajinách, kde přežil tento druh nejdéle - Klagenfurtská pánev, okraj výběžku u Grazu, teplé oblasti, ostrůvky lesa a skalnaté oblasti Weinviertelu, na okraji waldviertelské žulové tabule a v předhůří Českého lesa a Sauwaldu."

Z příspěvku k Červenému seznamu

Ke stejnému závěru dochází Friederike Spitzenberger také v jeho příspěvku k Červenému seznamu ohrožených živočichů Rakouska:
"Status kočka divoká, Felis silvestris: regionálně vymřelý nebo nezvěstný druh (Regionally Extinct). Druhy, které v Rakousku vyhynuly. Jejich populace jsou prokazatelně vymřelé, vyhubené nebo nezvěstné (tzn., že existuje podložené podezření, že jejich populace zanikly). Od roku 1950, kdy zanikla autochtonní rozmnožující se populace v Rakousku, se objevovaly pouze sporadické a místní výskyty jednotlivých jedinců, u kterých se pravděpodobně jednalo o jedince ze sousedních populací. Momentálně se v Rakousku nenachází žádná domácí populace. Podobně jako u rysa schází V Rakousku biologické průzkumy o kočce divoké. Záchranný program postavený na výsledcích takových průzkumů bychom si vzhledem k dobrým znalostem a uspokojivé situaci v několika sousedních zemích Rakouska naléhavě přáli."
BAUER, K. (2001): Wildkatze Felis silvestris SCHREBER, 1775. - In: Spitzenberger F. (ed.) (2001): Die Säugetierfauna Österreichs. - Grüne Reihe des BMLFUW, 13: 665 - 671, Wien.

Po špičkách zpátky

Ovšem v posledních letech se začínají množit hlášení o pozorování kočky divoké. Četnost jednotlivých nálezů jižně od Dunaje a opakované nálezy v Národním parku Thayatal posilují naději na návrat kočky divoké v Rakousku.